Od útlého věku jsem měla zájem o zvířata. V 6 letech jsem začala navštěvovat jezdecký oddíl a koním jsem se chtěla věnovat i nadále. Bohužel nás potkalo stěhování k Praze a můj jezdecký sen se rozplynul. Zájem o zvířátka jsem neztatila a tak domů nejdříve bylo pořízeno morčátko, mnoko křečků, zakrslý králíček a nakonec i kočka. Pořád mi ale něco chyběl ke štěstí.... Jako jedna z mnoha jsem byla ovlivněna televizním seriálem Komisař Rex a mé srdce zahořelo touhou pro pejska. V místě mého bydliště jsme se často setkávala s chovatelskou stanicí husky a malamutů a já svůj zájem o pejsky rozvíjela dál. Poličky se mi plnily ročníky i starých časopisů o psech a inzercí. Nakonec mě čekalo další stěhování a v září roku 2000 jse se dočkala pejska. Střední, vyhublé štěňátko pejska se choulilo v krabici a já se konečně dočkala. Hodinová cesta domů byla veselá. Milé štěňátko pozvracelo celé auto konzervou rybiček, kterou si dalo k obědu. Nadšení všech v autě opadlo, tedy až na to mé, měla jsem svého pejska Žeryka.

Mé poslední stěhování ovlivnilo zásadně můj vztah ke psům. Žeryk musel zůstat u babičky a já se i se zbytkem rodiny přestěhovala do Hradce Králové. Ještě onen podzim jsem se dostala na agility závody na jízdárně. Překvapila mě šikovnost a mrštnost psíků na parkuru. Když jsem se konečně dočkala pár prvních startujících v A3, nevěřia jsem svým očím. Od kdy štěňátka kolie mohou běhat agility a na takové úrovni? Zvědavost mi nedala a šla jsem se podívat na startovní listinu. Zde jsem se prvně setkala s šeltií.

Seznámila jsem se s paní chovatelkou Ewou Kalendovou (ch.s. Ze Skalní vyhlídky) a i díky ní jsem si 27.1.2003 přivezla domů šeltii. Pilinka byla už dvouletá fenečka a díky malé či spíše žádné socializaci jsme měly první měsíce dost problémů. Útěk z procházek, zvykání na venčení na trávě místo betonu a hlavně se snažit o vzájemný vztah. Pilinku jsem si chtěla pořídit jako pejska převážně na agility, ale když u ní nejeden chovatel vyděl výstavní sklony místo sportovních, pustily jsme se do výstav. Koncem srpna nás bohužel i v oné malé kariéře agility překazila epilepsie plány. Záchvaty si vyžádaly omezení pohybu a stresů a my se nadále agility věnovaly jen rekreačně.

Epilepsie odnesla nejen mé sportovní, ale i chovatelské ambice. Po čase přemlouvání jsem si pořídila další fenečku. Malé, slaďoučké a hlavně modroušké štěňátko Xsara. Xsaruška si okamžitě získala naší přízeň a občas dost silnou nepřízeň sousedů. Dnes vidím jak se mi její výchova nepovedla. Štěkavá a pubertální fenečka si oblíbila spoustu mě dodus neviděných věcí. Když jsem jí hledala tak pravidělně byla celá spadlá v koši a čouhal jí jen ocásek. Nejednou jsem jí našla hlavou v pytli granulí a občas se jí povedlo popudit i sousedy tím, že si vytáhla zkoše zbytek makrely a naporcovala ho na balkóně nejen sobě, ale i 4balkónům pod námi.

Xsara i se svým apetitem přibrala nejen kilogramy, ale i centimetry. Ve 13měsících se konečně zastavila na růstu a zakončila ho opravdu s grácií kolie. 47Cm se na chov šeltií opravdu nehodilo a já tak přišla o další možnost chovu, ikdyž jsem měla už založenou chovatelskou stanici. Moje naděje se v polovině roku 2007 upnula na Pilinky sestu Niky. Niky byla už u druhého majitele co jí chtěl po štěňatech prodat někomu pochybné pověsti do kotce na zahradu. Svědomí mi kázalo pro fenečku najít nový domov. Po roce a půl ho nakonec nalezla u mé babičky, která před rokem přišla o Žeryčka. Tiše jsem chovala naději, že aspoň jedna štěňátka ještě odchováme. Osud mi zase nepřál a u Niky se objevil zdravotní problém a my nekryli. Po měsících přetrvání problémů i veterinář usoudil, že je vhodné udělat RTG celé zádi psa. Jedna z věcí co bych u šeltie moc nečekala se naplnila. U Niky se našla DKK. Mé naděje na štěňátka se vypařila jak pára nad hrncem a jen věřím, že holky budou mít klidné a hlavně zdravé stáří i při většině problémů co mají. Listopadu 2007 jsem se odhodlala a kvůli zdravotní situaci nejen mých holek jsem pomohla spatřit světlo světa stránce o nemocích šeltií. Vkládám do ní naděje a doufám, že se vyplní. V květnu 2009 jsem se přestěhovali na bývalou hájovnu, Hájenku. Naše smečka se rozrostla o Patty Gabrielu Smaal Kim a psíka z anglických ostrovů Amethrickeh Apparition.

Již nějaký ten rok se o nás(i o web) stará i páníček, kterého s námi občas můžete někde potkat. Jeho největší mazlík je bezkonkurenčně Pilinka, která na něj nedá dopustit. Ať již s a nebo bez šeltiček se s přítelem věnujeme sci-fi a fantasy. Každoročně organizujeme akce pro fanoušky a účastníme se cizích. Oba jsem fanoušky seriálů a starých sci-fi ság. Poslední roky se věnujeme i hře Geocaching u které znovu panička začala sbírat Turistické známky (sbírá je již 11 let).

V roce 2011 nastal zásadní zlom. Zařadili jsem se do řad aktivních chovatelů a odchovali vrh “A“. Maminkou je naše Patty Gabriela Smaal Kim a tatínek je anglický fešák Karmidale Monet with Tachnamadra JW. Uplatnili jsem zde tvrdé požadavky na zdraví a na anglické linie. Zatím jsou štěňátka malá, ale i tak jsme z nich nadšeni.

Do budoucích let se budeme věnovat i jinému plemenu než jsou šeltičky. Zatím se ten pravý psík pečlivě vybírá v zahraničí.